Okupace Slovenska nejenom v obrazech – díl 1.

 

 

Jako pilot – plachtař, započavší svou leteckou pouť již v období (jak se nyní říká) tuhé normalizace, jsem se až do letošního podzimu domníval, že něco takového - čemu se dříve říkalo „esdéčko“(neboli let státní důležitosti) neboli v kódu NATO  „podvozek“ – není v moderní současnosti (dle blábolů našich politiků plné svobody pro každého občana) v naší krásné zemi, kde se již více než desítku let buduje rozvinutý kapitalismus, prostě možné.

Bohužel po útoku teroristů na budovy v USA se podle mého názoru plně projevila charakteristická vlastnost malých českých připokakaných úředníků, hnijících se svými samolibými úsměvy za peníze pod vedením soudruha Schlinga (viz životopis i s fotkou pachatele) na českém ministerstvu dopravy a výsledkem bylo to, co pro většinu z našich aeroklubů naštěstí již skončilo, ale naše letiště (LKHS) po další inovaci zákazu plně zařadilo do „Čejpových Sudet“ – nyní Schlingových-Temelínských Sudet.

Pod vlivem nastalé nutnosti hledat si novou základnu, kde by má občanská svoboda nebyla omezována tak jako v ČR, využil jsem pozvání našich kamarádů ze Slovenska a rozhodl se podniknout expedici na jejich 0. Mistrovství Slovenska v akrobacii na kluzácích, pořádané mezi 25.-30. zářím na letišti v Nitře. Dalo by se ba říct, že jsem byl pracovníky ministerstva dopravy doslova „z pentagonu ČR vytěsněn“, jak posléze hovořil tisk (www.idnes.cz - než to kvůli evidentním nesmyslům ze serveru někdo odstranil).

Cestu do daleké ciziny jsem zahájil ve středu 25.9. odpoledne a po necelých pěti hodinách jízdy, naštěstí nezasažen upadnuvším kulometem jsem při nedodržování rychlostních limitů dorazil na místo. V letištním baru jsem byl bouřlivě přivítán místními plachtaři, založil si zde barový kredit a při testování piva Corgoň jsem se postupně propracovával do lepší nálady.  Již na první briefing ve středu večer se dostavila další grupa z Čech, reprezentovaná Jirkou Jeníkem z Letňan, Filipem Renčem z Benešova a aviatikem Milošem Ramertem z téhož doupěte. I další předané informace dávaly tušit, že prchnuvších českých plachtařů-akrobatů bude jenom přibývat.

Čtvrteční ráno bylo ve znamení bezmračné oblohy bez termických poryvů – ideální pro náš akrobatický trénink. Ze slovenské strany se do provozu zařadilo několik adeptů, toužících po akrobatické kvalifikaci a dva inspektoři slovenského leteckého úřadu, s cieľom na svojej kontrole svojmi bystrými očami pozerať na tie chujoviny, ktoré zme predvádzali, či to robíme podľa predpisov.

Organizátoři v Nitře připravili pro dychtivce 2 své L-13A Blaníky a jako vlečnou mašinu Z-137 Turbo Čmeliaka. Již první lety ukázaly, že ani v podstatě nedokážeme do strojů tak rychle nasedat, aby vlečná nemusela stát. Průměrné stoupání ve vleku bylo mezi 7-8 m/s a při výšce vypínání v necelých 1400m nad letištěm trval celý let cca 12 minut. Pro nás, zvyklé na laxní postupy na českých mistrovstvích, kde se jako na vojně nejprve čeká, aby se muselo spěchat, to byla fakt bomba!

Odpoledne jsme spolu s Milošem Ramertem absolvovali schůzku s organizátory a pracovníky leteckého úřadu. Vyhodnocení průběhu prvního tréninku dopadlo pro nás docela dobře a se slovy „všetci ste tu gramotní, tak nech sa stretneme v poriadku na záver“ nás pracovníci úřadu ponechali osudu…

Vzhledem k tomu, je tento druh letecké zábavy je doposud ve SR v podstatě v plenkách, rozhodl jsem se, že se budu dále spíš věnovat organizační a instruktorské pomoci místním, než snaze po vítězství v ringu. Nulté mistrovství stejně mělo za hlavní cíl něco jako společný bodovaný trénink, který by prověřil schopnosti pilotů a hlavně umožnil doškolení všech těch, kteří nemají ve svých aeroklubech možnost akrobacii na L-13 průběžně létat.

Proto jsem se ve čtvrteční večer zvolil hlavním rozhodčím a Vlado Foltín mne posléze ustanovil i jako šéfa jury. Tím jsem zároveň zamezil i možnosti jakéhokoli protestování ze strany závodníků a další vývoj situace jsem měl pevně v ruce. Mou ruku narušil pouze jeden neplánovaný pád přes záda těsně před půlnocí, při kterém jsem přišel mimo stability těla i o pracně našetřené dva utopence, které jsem měl v úmyslu původně nacpat do hlavy na snídani.

Čtvrteční testování zároveň prokázalo, že požívání slovenské verze ferneta i v malém množství škodí ve velké míře.

V pátek ráno nás kromě bolestí hlavy přijeli podpořit další 3 aktivisté z Čech – šumperská klika zastoupená otcem a synem Vlčkovými a dotransportovaná p. Kolomazníkem jeho luxusním vozidlem německé provenience. Původně prý měli jet linkovým autobusem, ale znáte to – asi mají prachy, tak si pěkně pohodlně přijeli autíčkem…

Společně jsme se dohodli, že ještě dopoledne budeme provozovat trénink společně s výcvikovými lety a odpoledne zkusíme rozjet bodované lety.

Krátce po poledni se ještě s kvičením brzd na parkovišti u letiště zastavilo vozidlo Bruna Ferrariho z Prahy, ze kterého vystoupil navíc Zdeněk Ševčík. Ten se zdržel proto, že byl donucen (jak nám hlásila CIA) po sobě uklidit na svém letišti v Břeclavi bungalow, ve kterém se několik dnů před tím pod vlivem zákazu létání dostal do vlivu démona alkoholu.

Tím se též počet účastníků bodovaného tréninku stabilizoval na konečných 9 – z nich dva byli Slováci (Rumanovský z Nitry a V. Medvec z Popradu). Vskutku interesantní poměr. Ostatním původně přihlášeným zřejmě naskákaly pupínky, když viděli první tajnou sestavu, kterou jsem ve čtvrteční noci namaloval…..

 

Konec první části plachtařsko-akrobatické pohádky.

Další bude (možná) brzo následovat.

 

S pozdravem „Světu mír“ Kluger Luděk inženýr LP 2001-10-02